►Zákon Schválnosti◄ - |2. Díl|

23. června 2012 v 23:15 | Dia Darkness de Dionýsos |  Zákon Schválnosti
-Další díl ^^ Povídka s Ártý-
-Modrá bude Dia a Fialová Artemis, černě bude vypravěč-

SpoluAutorka - Ártý


Prošla jsem kolem staré kanceláře, následně kolem 1.B a teď už jsem stála před 1.A
Zaklepala jsem...
"Dále..." Ozvalo se za dveřmi a já tedy vstoupila.
"Dobrý den, omlouvám se, byla jsem v kanceláři."
"Ah, jistě... Artemis, že?"
"A-Ano, madam."
"Dobře, pojď sem, tady máš rozmístění žáků." Podala mi lísteček, na kterém byli vyznačeny lavice a na nich napsány jména. Našla jsem si sebe a šla jsi na to místo sednou.
Byla to lavice úplně vzadu u okna a její majitel dneska chyběl. No nevadí. Aspoň se vyhnu tomu trapnému seznamování. Spokojeně jsem si oddychla a poslouchala výklad učitele. Asi někdy v půlce hodiny někdo rozrazil dveře a vběhnul do třídy.
,,Moc se omlouvám madam. Nějak mi nešel budík a tak jsem zaspal." Řekl poměrně vysoký a celkem hezký kluk. Líbil se mi, ale jen povahově. Žádná láska v tom nebyla.
,,Jdete opět pozdě a opět se stejnou výmluvou." kárala jej učitelka.
"Opravdu se omlouvám, madam, ale venku je tak ošklivo a ono se prostě chtělo spát a k tomu ten budík."
"Dai! Naposledy! Teď si běž sednou na své místo. Musíme probrat tu každoroční soutěž!" Ten kluk se rozeběhl směrem třída, jenže jak uviděl mě, zastavil se.
"Ehm, madam?" Stále mě sledoval... Kouknu se na lísteček: Dai Uchiha. Sakra! Já mu sedím na místě!
"Sedni si vedle! Kdybys chodil včas, víš o tom!"
Sklonila jsem hlavu dolů a začala se červenat a když došel ke mně, tak jsem pípla něco ve smyslu omluvy.
,,Takže každý rok mají první ročníky soutěž o nejhezčí projekt. Rozdělíte se do skupinek i s vedlejší třídou a bude k vám ještě přidělen jeden žák z druhého ročníku aby vám pomáhal. Je jedno jaký to bude projekt. Můžete uspořádat pouť, ochutnávky jídel, pomoc dětí, prostě co vás napadne, ale musíte na tom mít všichni svůj podíl. Teď nějaké dotazy?" zeptala se učitelka a když nikdy nic neříkal, tak se spokojeně usmála.
,, Za chvilku bude zvonit, takže máte teď volno a o přestávce se sejdeme v tělocvičně a budete rozděleni do skupin. Konec."

---

Nechala jsem jí tam ležet, co bych s ní taky měla dělat?
Vyšla jsem schody a podívala se na plánek. Psali tu, že mam třídu vedle staré kanceláře, tak sem se tam vydala. Na štítku bylo napsáno 1.B. Zaklepala jsem a vlezla dovnitř.
"Ah, Dia-chan, že?" Podívala jsem se na ní vraždivím pohledem. -chan? Tak mi zatím nikdo neřekl a taky říkat nebude. Uhla jsem pohledem a podívala se po třídě.
"Hale, modrá žárovka." Začalo se ozívat třídou, ale já to nějak moc neřešila. Očima jsem si našla místo uplně vzadu u zdi. Osamotě! Přímo pro mě. Rozešla jsem se tam.
"Dio-chan!" Zase se na ní podívám s vraždivím pohledem. Pokračuje, ale asi se lekla, protože její hlas je takový utěsněný." T-Tady máš rozmístění žáků." Otočím se zpátky a zasednu do lavice. Nějak mě ty žáci nezajímají.
Ona se však nedá a dojde až ke mně.
"Ty nemluvíš?" Dosud jsem se dívala na ní, teď jsem se však z pouhým "Tse" podívala na stranu. Vypadalo to, že posmutněla, dala mi papír na lavici a odešla před tabuli.
Třídou se rozezníval šepot a nadávky na mojí barvu vlasů, ignorovala jsem je a jen poslouchala profesorku, jak mluví o nějaký soutěži. Vlastně šlo tam tam a druhým uchem ven. Vedle mě nikdo neseděl, tak jsem tam hodila aktovku, ale vedle ní, za mezerou už někdo seděl. Byl to kluk a jako jediný se mi neposmíval. Otočila jsem se zpátky, nohy dala na židli s aktovkou a opřela se o zeď v rohu. Za námi nebylo žádné místo 'na hraní' jako bylo zvykem na základce.

---

Když zazvonilo, tak se na mě všichni sesypali. To bylo samé: Ahoj, já jsem ... nebo: Ahoj, jak se ti líbí na naší škole? Celkem mě to otravovalo a ta popularity se mi vůbec nelíbila. Byla jsem zvyklá, že mě všichni ignorují a nechávají mě na pokoji. Můj soused asi tušil jak se cítil a velmi rychle zakročil.
,,Nechte ji všichni být. To nevydíte, že se jí to nelíbí? Radši pojď nebo tě samou zvědavostí sežerou." řekl Dai, chytil mě za ruku a už mě někam táhl na chodbu, kde mi pustil ruku.
,,Díky za záchranu." usmála jsem se na něj.
,,V pohodě. Jak se vlastné jmenuješ? Já jsem Dai a támhle ten kluk co se k nám valí je můj nej kámoš Emm." ukázal na vážne hezkého kluka, který k nám utíkal s úsměvem od ucha k uchu a mě se z něj podlamovaly kolena a tak jsem se radši rychle otočila na Daie.
,, Já jsem Artemis, ale říkej mi jen Ártý. Je to kratší." usměju se.
,,Tak ahoj Ártý. Čauvec Emme! Tohle je má nová kámoška Ártý." řekl Emmovi.
,,Čauvec Ártý já jsem Emm." řekl a usmál se na mě.
,,Taky máte ve třídě novou holku jo? My taky. Málem rozbrečela učitelku a ostatním se nelíbí její barva vlasů. Já to nějak neřeším, ale postavu má fakt jak modelka."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se ti moje Povídky?

Jasně :)
Ne :(

Komentáře

1 Monotsuki Miphyra Monotsuki Miphyra | E-mail | Web | 24. června 2012 v 9:40 | Reagovat

Hej, to se mi líbí =D Ale kde je vypravěč? pokud nejsem slepá =D

2 Ártý Ártý | 24. června 2012 v 10:37 | Reagovat

[1]: Ten tam asi v tomhle díle není. xD

3 Aya Aya | E-mail | Web | 25. června 2012 v 1:02 | Reagovat

hehehe =DD už jsem četla u Ártý *-* prej Dia-chan =D myslím, že to mohu použít do povídky =DDD *-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.